Apoštolské vyznání víry (latinsky Symbolum Apostolicum nebo Credo) je nejstarší křestní formulace a základní dogmatické shrnutí křesťanské víry v západní církvi. Vzniklo v římské křesťanské obci ve 2. až 4. století z původního křestního vyznání (Symbolum Romanum) a v dvanácti článcích systematicky vyjadřuje víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, církev, odpuštění hříchů a vzkříšení těla.
Původ a historie: Od křestního symbolu k liturgické modlitbě
Výraz symbolum (z řeckého symballein – složit dohromady, poznávací znamení) původně označoval zlomený předmět (pečeť, minci či destičku), jehož dvě části do sebe přesně zapadaly a sloužily jako nezfalšovatelný doklad totožnosti. V rané církvi se „symbolem víry“ stalo vyznání, kterým se křesťané navzájem poznávali a kterým katechumeni (čekatelé křtu) před celou obcí osvědčovali svou pravověrnost před ponořením do křestní vody.
Podle zbožné středověké legendy, kterou poprvé zaznamenal církevní historik Rufinus z Aquileje kolem roku 400 n. l., sepsalo dvanáct apoštolů toto vyznání společně v Jeruzalémě v den Letnic (seslání Ducha svatého) předtím, než se rozešli do celého světa hlásat evangelium, přičemž každý z Dvanácti formuloval jeden článek.
Historicko-kritická biblistika a patrologie dnes potvrzují, že Apoštolské krédo se vyvinulo organicky z christologických a trinitárních formulací Nového zákona (Matouš 28,19: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“; 1. Korintským 15,3–5). Jeho text byl definitivně ustálen v 8. století v jihozápadní Galii a za císaře Karla Velikého se stal standardní modlitbou celé západní latinské církve.
Český text Apoštolského vyznání víry
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho;
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest;
sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího;
odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou, společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla
a život věčný. Amen.
Podrobný rozbor 12 článků Apoštolského vyznání víry
Článek 1: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země
Základní kámen víry. Bůh není neosobní energií, ale milujícím Otcem. Přívlastek „všemohoucí“ (Pantokrator) označuje svrchovanou moc nad vesmírem, která však nepůsobí násilím, nýbrž láskou a trpělivostí. Bůh stvořil všechno viditelné i neviditelné z ničeho (creatio ex nihilo).
Článek 2: I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho
Jméno Ježíš (hebrejsky Ješua) znamená „Hospodin zachraňuje“. Kristus (z řeckého Christos, překlad hebrejského Mašíach – Mesiáš) znamená „Pomazaný“. Je jediným jednorozeným Synem, sdílejícím stejnou božskou podstatu s Otcem, a naším Pánem (Kyrios), jemuž patří svrchovanost nad našimi životy.
Článek 3: Jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny
Tajemství Vtělení (Inkarnace). Boží Syn přijal skutečnou lidskou přirozenost z Panny Marie působením Ducha svatého bez lidského otcovství. Stal se ve všem podobným nám lidem kromě hříchu.
Článek 4: Trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest
Historická kotva Kréda. Zmínka o římském prefektu Pontiu Pilátovi dosvědčuje, že vykoupení není mytická báj, ale reálná historická událost za vlády císaře Tiberia. Kristova smrt byla skutečnou smrtí člověka na kříži za spásu světa.
Článek 5: Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých
„Sestoupení do pekel“ (do říše mrtvých, hebrejského šeolu) znamená, že Ježíš přišel osvobodit spravedlivé, kteří zemřeli před jeho příchodem. Třetí den slavně vstal z mrtvých – Vzkříšení je ústřední pravdou křesťanské víry (1. Korintským 15,14).
Článek 6: Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího
Nanebevstoupení označuje definitivní oslavení Kristovy lidské přirozenosti v Boží slávě. „Sedět po pravici“ znamená podíl na plné královské a soudcovské moci s Otcem.
Článek 7: Odtud přijde soudit živé i mrtvé
Druhý příchod Krista (Parúsie) na konci dějin. Soud nebude aktem pomsty, ale zjevením pravdy srdcí a definitivním vítězstvím Boží spravedlnosti a milosrdenství nad zlem.
Článek 8: Věřím v Ducha svatého
Vyznání třetí božské osoby Nejsvětější Trojice. Duch svatý je Pán a Dárce života, Utěšitel (Paraklet), který oživuje církev, posvěcuje věřící a působí ve svátostech.
Článek 9: Svatou církev obecnou, společenství svatých
Církev je tělem Kristovým. Je „obecná“ (katolická z řeckého katholikos – všeobecná, celistvá), určená pro všechny národy. „Společenství svatých“ vyjadřuje tajemné pouto mezi věřícími na zemi, dušemi v očistci a oslavenými v nebi.
Článek 10: Odpuštění hříchů
Plod Kristovy oběti, který je věřícím udělován ve křtu a ve svátosti smíření (pokání). Hřích nemá poslední slovo; Boží milost je mocnější než jakékoliv lidské selhání.
Článek 11: Vzkříšení těla
Křesťanství nehlásá pouhé nesmrtelnost beztělesné duše, ale vzkříšení celého člověka i s jeho proměněným tělem po vzoru vzkříšeného Krista na konci věků.
Článek 12: A život věčný. Amen
Konečný cíl lidského bytí – nekonečná, blažená účast na životě a lásce Trojjediného Boha. Slovo „Amen“ (z hebrejského aman – být pevný, věrný) pečetí celé vyznání: „Tak jest, tomu věřím a na tom stojím.“
Srovnání: Apoštolské vs. Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry
| Znak / Krédo | Apoštolské vyznání víry (Symbolum Apostolicum) | Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry (Symbolum Nicaenum) |
|---|---|---|
| Doba a místo vzniku | 2.–4. století, raná církev v Římě | Koncily v Niceji (325 n. l.) a Konstantinopoli (381 n. l.) |
| Původní účel | Křestní vyznání víry katechumenů | Teologická obrana proti herezím (ariánství, pneumatomachové) |
| Délka a styl | Stručnější, prostý, biblicko-narativní jazyk | Obsáhlejší, filozoficky a metafyzicky přesně formulovaný text |
| Typické teologické pojmy | „Věřím v Boha Otce všemohoucího…“ | „Jednobytný s Otcem (homoúsios), světlo ze světla, zplozený, nestvořený…“ |
| Užití v liturgii | Modlitba růžence, křestní obřady, nedělní mše v postní a velikonoční době | Hlavní slavnostní vyznání víry při nedělních a svátečních mších svatých |
Často kladené otázky o Apoštolském vyznání víry
Napsalo Apoštolské vyznání víry skutečně dvanáct apoštolů?
Ačkoliv to tvrdila středověká tradice, text v dnešní podobě nezapsali apoštolové přímo. Obsahuje však věrné a autentické shrnutí apoštolské víry, jak bylo předáváno od 1. století v římské církevní obci.
Co znamená slovo „církev obecná“?
Slovo „obecná“ je českým překladem řeckého slova katolická (katholikos – zahrnující celek, univerzální). Vyjadřuje, že Kristova církev je poslána k celému lidstvu bez ohledu na národnost, rasu či kulturu.
Co znamená, že Ježíš „sestoupil do pekel“?
Pojem „pekla“ zde neznamená místo věčného zatracení (gehennu), ale starozákonní říši mrtvých (šeol či hadés). Znamená to, že Ježíš skutečně zakusil lidskou smrt a přinesl zvěst o spáse všem spravedlivým předchozích generací.
Kdy se v katolické liturgii modlí Apoštolské vyznání víry?
Apoštolské krédo se modlí na začátku modlitby svatého růžence, při křestních obřadech a obzvláště v době postní a velikonoční jako křestní připomínka při mši svaté.
Získejte naše nejnovější články, návody a tipy přednostně ve vyhledávání Google a v AI přehledech.
