Jeruzalémská biblická škola

Založení dominikánského kláštera v Jeruzalémě

Klášter dominikánů v Jeruzalémě byl založen v roce 1883, v době obnovy a rozkvětu dominikánského řádu ve Francii. Palestina byla tehdy chudá zaostalá země pod tureckou nadvládou a pro evropské velmoci byla zajímavá jen tím, že se zde nacházejí svatá místa, především „Boží hrob“, k němuž směřovali poutníci z celého křesťanského světa. Péči o ně a o jejich bezpečnost tradičně zajišťovaly Benátky, ale v 18. a 19. století postupně přebírá tuto roli právě Francie.

Oficiálním důvodem založení kláštera dominikánů bylo „posílení národních zájmů Francie v Jeruzalémě“. Pro nový klášter byl zakoupen pozemek, na kterém byly objeveny zbytky byzantského kostela sv. Štěpána postaveného v 5. století v místech, kde byl Štěpán podle tradice ukamenován.

Posláním nového kláštera bylo poskytovat zázemí pro studijní pobyty katolických biblistů a orientalistů. Odtud nebylo daleko k myšlence založit zde akademické pracoviště, biblickou školu, která by se věnovala výzkumům v oblasti biblické archeologie.

Založení Jeruzalémské biblické školy

Pokyn k založení biblické školy vyšel od provinciála toulouské provincie. Tímto úkolem byl pověřen otec Marie-Joseph Lagrange OP (1885-1938), který do Svaté země odjížděl vyzbrojen třemi semestry studia staroorientálních jazyků na vídeňské univerzitě. Původně se domníval, že v zemi bez knihoven, univerzit a odborníků nebude možno biblickou vědu rozvíjet, ale ihned po příjezdu pochopil, že tento nedostatek bohatě vyváží sama Svatá země.

Škola byla otevřena 15. listopadu 1890, na svátek sv. Alberta Velikého.

Výzkumu Palestiny se již dříve věnovali někteří věhlasní učenci, ale byly to spíše krátkodobé pobyty. Profesoři Jeruzalémské biblické školy se ihned začali vydávat na badatelské výpravy, které tvořily součást studijního programu školy. Díky nezměněným vnějším podmínkám života obyvatel Svaté země mohli do hloubky poznat prostředí, v němž Bible vznikala.

První úspěchy

Objevy nových či zpřesnění stávajících informací byly vzápětí publikovány ve vlastním odborném časopise Revue biblique, který získával stále více předplatitelů. Jeruzalémská biblická škola se stala živým společenstvím odborníků sdílejících Lagrangeův zápal pro autentický výklad Božího slova. Zde bylo poprvé prolomeno dosavadní katolické pojetí biblické vědy ve prospěch archeologie, topografie, etnografie a dalších věd. Tento průlom se brzy dočkal všeobecného odborného uznání.

Lagrangeova historicko-kritická metoda zkoumání Bible však narazila na tuhý odpor konzervativních kruhů v církvi. V roce 1912 byl Lagrange postižen papežským dekretem, na jehož základě musel ukončit všechny pedagogické a vědecké aktivity, opustit Svatou zemi a odebrat se zpět do Evropy. Tehdy jej zachránila nejen pověst velkého badatele, ale i zásah magistra dominikánského řádu Hyacinta Cormiera OP. Nicméně Lagrangeovy biblické komentáře se ocitly na seznamu knih zakázaných v kněžských seminářích. Dalším trestům zabránilo jen to, že se otec Lagrange pokorně podřídil svému exilu. Po roce se směl vrátit, ale nebylo to na dlouho.

První světová válka a doba mezi dvěma válkami

První světová válka znamenala přerušení činnosti školy. Všichni mladší profesoři s francouzským občanstvím byli povoláni do armády. Ostatní Francouzi byli vyhoštěni ze země. Pouze bratři z neutrálního Švýcarska mohli střežit uzavřenou budovu a kostel.

V září 1918 byla Palestina osvobozena a francouzští dominikáni se mohli vrátit. V oblasti biblistiky se ale pro ně mnoho nezměnilo. Papežský kurz zůstal více než konzervativní. Profesoři Jeruzalémské školy se museli soustředit na ryze technické disciplíny, protože publikační možnosti byly velmi omezené.

Vážně nemocný otec Lagrange v r. 1935 naposledy odjíždí z Palestiny. V březnu 1938, obklopen láskou a péčí svých bratří, umírá v jihofrancouzském Saint Maximin.

Generační výměna a doba po druhé světové válce

Druhá světová válka neznamenala tak dramatické přerušení činnosti školy jako ta první, díky tomu, že Palestina zůstala na straně spojenců. Přesto museli někteří profesoři narukovat. Až do roku 1946-7 se též nekonala výuka, neboť nemohli dorazit studenti.

Během II. světové války však nastala významná změna: byla vydána encyklika Divino afflante spiritu, která znamenala rehabilitaci badatelského úsilí školy a otevřela před ní nové perspektivy. Papež Pius XII. ukončil časy konzervativní apologetické exegeze a přijal koncepci jak církevního, tak vědeckého výkladu a studia Bible, kterou o. Lagrange prosazoval už na počátku 20. století.

Kromě výuky, vydávání Revue biblique a dalších vědeckých prací se profesoři školy významně vložili do vydávání Jeruzalémské bible.

Novým ředitelem školy se po II. světové válce stal Roland de Vaux OP. Jeho badatelský zájem sahal od exegeze a biblické teologie až po archeologii. S podporou francouzské vlády byl započat nový rozsáhlý výzkum archeologických nalezišť v Kirbet Kumranu, která přinesla biblistům nové, nesmírně cenné poznatky. Jeruzalémská biblická škola se zařadila ke klíčovým pracovištím, kde se zpracovávaly nalezené svitky.

Pro samotnou školu i celý biblický výzkum byla nadobyčej důležitá konstituce II. vatikánského koncilu Dei verbum, která vrátila Bibli její přední postavení v katolické církví. O zásadním vlivu o. Lagrange a jeho spolupracovníků na tento dokument nelze pochybovat. Koncil též napravil řadu starých křivd a definitivně docenil roli Jeruzalémské biblické školy na poli biblického bádání.

Jedním ze symbolických kroků, které toto docenění provázely, bylo přenesení ostatků o. Lagrange z Francie do chóru kostela sv. Štěpána v Jeruzalémě roku 1967.

V nové situaci

Zatímco doposud byla škola ohrožována tradicionalistickými proudy v církvi, nyní ji začalo ohrožovat napětí na Blízkém východě. Ocitla se na území státu Izrael a v roce 1967 ji vyplenili izraelští vojáci. Též cestování mezi jednotlivými oblastmi biblické Palestiny se ztížilo. Až do dnešních dnů tak přetrvává kritické stanovisko školy ke státu Izrael, což však nebrání spolupráci s izraelskými kolegy. Profesoři Jeruzalémské biblické školy dnes s úspěchem přednášejí po celém světě. Škola je, stejně jako od počátku, podřízena přímo generálnímu magistrovi dominikánského řádu a je v rukou francouzských dominikánů.

Více o Jeruzalémské biblické škole.

Jeruzalémské biblické škole je též věnováno samostatné číslo revue Salve. Fotografie na této stránce jsou uveřejněny s laskavým svolením revue Salve.